Z hroznů Chardonnay se vyrábí jedno z nejoblíbenějších vín na světě. Hrozny Chardonnay se vysazují prakticky všude, kde se vyrábí víno. Tuto poněkud neutrálně chutnající odrůdu, původem z francouzského Burgundska lze proměnit ve vína s nesrovnatelnou nádherou a elegancí. Levná nekvalitní vína ovšem často nestojí ani za láhev, v které se prodávají.
Rozdílnost jednotlivých druhů Chardonnay je zapříčiněna především díky různorodosti podnebí a pestrým vinařským technikám. Přesto je třeba říci, že není jisté, že některý vinař mimo Burgundsko dosud vyrobil přesvědčivou imitaci vznešených chutí nejslavnějšího bílého vína z burgundského Montrachet. Ovšem svět vína je plný ambiciózních producentů, kteří na to mají odvahu. Pozorně si přečtěte tohoto průvodce, který Vám odhalí vše důležité o Chardonnay.
-
Gala vinařství – Hermes Chardonnay 2023
570 Kč Přidat do košíku
Dlouhodobě jedno z nejlepších Chardonnay Česka z vápencového podloží Pálavy -
Gala vinařství – Hermes Chardonnay 2022
530 Kč Přidat do košíku
Dlouhodobě jedno z nejlepších Chardonnay Česka z vápencového podloží Pálavy -
VINO HORT – CH Sur lie 2012
345 Kč Přidat do košíku
Cuvée Chardonnay a Pinot blanc – jedno z prvních moravských vín inspirovaných bílým burgundským -
Akce!
Pavel Springer – CHASY 2015, Bořetice, Čtvrtě, suché
Original price was: 540 Kč.480 KčCurrent price is: 480 Kč. Přidat do košíku
Neobyklé, ale u Springerů tradiční prestižní bílé cuvée odrůd Chardonnay, Sylvaner a Riesling
Obsah | Rychlé odkazy
Chardonnay je celosvětová značka – existuje už věky. Ale “manažer značky” musel být v posledních letech dost flexibilní. Nejprve nastal její boom, pak – ne zrovna krach, to ne, ale určitě přesun do spotřebitelského trendu ABC (Anything But Chardonnay – Cokoliv jiného než Chardonnay). Odrůda se stala příliš úspěšnou, příliš všudypřítomnou. Nějakou dobu byla považována za odpověď na problémy každého producenta. Pravidla francouzských AOC/AOP byla haněna, protože zakazovala vyklůčení starých místních odrůd a výsadbu Chardonnay pro tvorbu vín s další chutí tropického ovoce a dubu. Pak přišel vzestup novozélandského Sauvignon blanc a v poslední době i rozšiřování právě těmi starými, původními odrůdami, které by byly vykořeněny kvůli Chardonnay.
Chardonnay muselo projít transformací a stalo se. Australské Chardonnay se otočilo o 180°, od tučného a máslového k štíhlejšímu a minerálnímu. Zbytek vinařského světa to sledoval a udělal totéž. Mnohá Chardonnay po celém světě jsou nyní elegantní a štíhlá.
Chardonnay se Vám umí představit v téměř jakémkoli stylu vín, který Vás napadne. Jeho přirozené já je relativně neutrální, ale ochotně akceptuje téměř jakékoli klima nebo techniku výroby vína. V chladném, vápencovém Chablis produkuje vína s pronikavou mineralitou, kterou nikdo na světě nedokázal zkopírovat. V Le Montrachet a dalších špičkových burgundských vinicích dává vína tak ohromné komplexnosti, že se ani nechce věřit, že pocházejí z pouhých hroznů. V teplých klimatech po celém světě produkuje svěží, krémová, broskvová vína. V těch chladnějších vína ořechovější, kamenitější. Pěstuje se pro šumivá vína všude, od Chile po Champagne. Může to být levné komoditní víno, nebo se může v lahvi zlepšovat desítky let. Svět bez Chardonnay si nelze představit.
Chuť Chardonnay
Chuť Chardonnay je těžké určit. Bezbariková vína z vinic s vysokými výnosy mohou chutnat až vodovitě, zatímco minerální, koncentrované Chardonnay z Cote d’Or nebo Margaret River může vykazovat větší škálu chutí než téměř jakákoli jiná bílá odrůda. Některé z těchto aromat mohou pocházet alespoň částečně z technik vinifikace. Některé pocházejí z terroir, některé pouze z klimatu, některé z klonu. Chardonnay z málo vyzrálých hroznů chutná po zelených jablkách. Zralejší Chardonnay z chladného podnebí, kde hrozny byly ponechány déle na keřích, mají chuť hrušek, akácie, citronů, grapefruitu, ořechů, sušenek, másla, medu a popcornu. Mohou se také objevit minerální, pazourkové nebo kouřové tóny, trocha toustu z dubových sudů a samozřejmě vyvažující kyselost, která může v mládí působit pevně.
Pro Chardonnay z teplejšího klima je obvyklé tropické aroma (např. ananas, mango, žlutý meloun), smetana, broskve, karamel, máslo, med a toast. Může tam být i nějaké koření nebo vařené sladkosti.
Šampaňské je v mládí často jen křupavé a krémové nebo květinové. S věkem se rozvíjí, svěží chuť chlebové kůrky a hloubka vína.
Kdy si Chardonnay nejvíce užít - potenciál zrání?
Chcete-li ze skvělého Chardonnay vytěžit maximum – a to ze skvělého, nejen z dobrého, musíte mu dopřát lahvovou zralost. Pravda, Corton-Charlemagne přímo ze sudu může být také naprosto svůdný, ale taková vína jsou tak vzácná a tak drahá, že je hned vypít, se může zdát až šíleně lehkomyslné. Uchovávat takové víno několik let jaksi rozkládá náklady v čase a prodlužuje Váš požitek. Ukazuji svůj puritánský postoj? Ne, ukazuji, že jsem takový hédonista, který dokáže s nadšením přijmout čekací dobu, protože vím, že případné potěšení bude obrovské.
Bílé burgundské z Grand Cru v top ročníku od předního výrobce může vydržet až 30 let a opravdu by se nemělo pít, dokud mu nebude osm nebo deset. Hodně záleží i na stylu výrobce a na tom, jak je víno koncentrované. Premier Cru jsou méně trvanlivá – 20 let může být horní hranice. Village vína by se měla pít ještě dříve, během osmi až deseti let. Bourgogne Blanc a Cote Challonais je nejlepší pít do pěti let. Nejlepší Pouilly-Fuissé se může zlepšovat v láhvi až osm let. To jsou alespoň tradiční pokyny. Mějte na paměti, že případný problém s předčasnou oxidací by měl přimět každého, kdo má ve sklepě potenciálně dlouhověké bílé víno, aby ho pravidelně kontroloval již od relativně mladého věku.
Existuje tolik pravidel archivace pro Chardonnay, které pochází mimo Burgundsko, jako výrobců. Koncentrovaná, vyvážená vína z rozmanitých chladných oblastí jako je Carneros, Russian River, Uco, Hawkes Bay, Mornington Peninusula a Margaret River mohou snadno vyzrávat i deset let. Ostatní Chardonnay se mohou unavit již po několika letech. Hodně záleží na filozofii a dovednostech výrobce. Ale obecně platí jednoduché pravidlo pro Chardonnay z teplých klimatických podmínek: vypijte je brzy pro jejich krátkou explozi aroma a ovocnosti.
Původ odrůdy
Zdá se, že Chardonnay má svůj původ v Burgundsku. Je to potomek Pinotu a odrůdy Heunish bilý. Poslední jmenovaná je středně velkou bílou odrůdou, o které se předpokládá, že má původ někde mezi severovýchodní Francií a jihozápadním Německem. Heunish byl hojně pěstován ve středověku. I když jde dnes již o téměř vyhynulou odrůdu (v Haute-Savoie se ještě trošičku pěstuje), ale stala se jakousi postavou anglické královny Viktorie – matky nebo babičky půlky Evropy, s nejméně 81 potomky Vitis Vinifera na svém kontě. Aligoté je blízkým sourozencem Chardonnay, stejně jako Gamay, takže vinice v Burgundsku jsou také plné příbuzných stejně jako v Bordeaux.
Chardonnay je poprvé spolehlivě identifikováno na konci 17. století ve vesnici St-Sorlin, nyní nazývané La Roche-Vineuse, v Maconnais. Své jméno má od vesnice Chardonnay, také v Maconnais.
Pinot Blanc, což je bílá mutace Pinot Noir, vypadá extrémně podobně jako Chardonnay a záměna mezi nimi byla běžná. Vskutku, na místech, jako je Austrálie a Kalifornie, bylo Chardonnay někdy až do konce 20. století označováno jako „Pinot Chardonnay“. Tvar listu je téměř stejný, ale tam, kde má Chardonnay žilku na vrcholu listu, Rulandské bílé nikoli. Chloupky na špičkách výhonků jsou mírně odlišné.
Existuje třetí druh révy, která matoucím způsobem vypadá jako Chardonnay i Pinot Blanc: Auxerrois. Některé francouzské školky mohou být ve správné identifikaci trochu ošidné – alespoň se zdá, když prodávají cizincům. Vinná réva “Chardonnay”, která byla prodána do německého Badenu v polovině 80. let, se ukázala být směsí Chardonnay a Auxerrois. Totéž se stalo, když Jižní Afrika v 80. letech koupila “Chardonnay”. Jeden německý odborník na vinnou révu dokonce vzpomíná, jak před pár lety navštívil Chablis a uvědomil si, že zdaleka ne všechny révy, které tam viděl byly Chardonnay.
Chardonnay v Burgundsku
Velké bílé Burgundské je ztělesněním Chardonnay. Je to víno, které přesvědčilo zbytek světa, aby vysadil Chardonnay a zkusil napodobit chutě Cote d’Or. Absence jména odrůdy na většině burgundských etiket však znamená, že se zdálo, že se objevilo odnikud a ovládlo svět v jednom mocném svazku. Bílé Burgundské je Chardonnay par excellence a v několika vesnicích se mu podařilo dosáhnout takového úrovně výrazu terroiru, který nemá jinde na světě konkurenci.
Chardonnay je hojně vysazeno na Côte de Beaune a na Côte de Nuits je ho poměrně málo. Chardonnay z Côte de Beaune má citrónovou barvu s dominujícím aroma zralého jablka a citrusového ovoce. Francouzský dub přidává tóny vanilky a toastu. Malolaktická fermentace se projevuje tóny másla. Na patře je víno plné, se šťavnatou vysokou kyselinou a středním až vyšším alkoholem. Jedná se o víno s vyšší intenzitou, komplexností a délkou. Zráním se projevují i tóny minerální, koření, tropického ovoce, citrónového koláče a karamelu
Corton Charlemagne
Toto slavné grand cru je zvláště ušlechtilé. Vzhledem k velké velikosti cru je k dispozici mnoho různých výrazů. Obecně je ale typická silná struktura, bohatá textura a koncentrovaná chuť ovoce s popcornem a bohatým sadovým ovocem. Corton Charlemagne ukazuje skutečnou zralost grand cru, ale možná postrádá napětí a komplexnost grand cru Montrachet.
Mersault
Tradičně vyrobené Mersault je bohaté, máslové, oříškové a extravagantní. V dnešní době tento styl vychází z módy. Je pravděpodobnější, že narazíte na styl Coche-Dury: reduktivní, upjatý a nervózní, se snadnou záměnou s Puligny-Montrachet. Rozdíl? Oříškovost Mersault znamená, že ovoce není tak výrazné jako v Puligny (natož v Chassagne). Při slepé degustaci zvažte Puligny, pokud si myslíte, že je to Mersault, a naopak.
Puligny-Montrachet
Puligny je ztělesněním rafinovaného bílého burgundského: lineární, pevné, čisté, strukturované a zvláště minerální. Vína Puligny mají obzvláště nápadnou a silnou lineární strukturu Chardonnay. Často jsou vyráběny poněkud reduktivním způsobem.
Chassagne-Montrachet
Jak se sluší na nejjižnější ze tří velkých vesnic bílého Burgundska, jedná se o nejbohatší vína s výraznou ovocností v oblasti Burgundska. Typické aroma a chuť bývá přirovnáváno k zralým citrusům a sadovému ovoci. Tělo je obzvláště kulaté a velkorysé. Přičemž si vína z Chassagne-Montrachet zachovávají kyselost, napětí a křídovou mineralitu. Je obtížně rozlišitelné od vín z Puligny – možná je o trochu více bohatší, ovocnější a oříškovější.
Chablis
Dále na sever v Chablis, kde je geologie zcela odlišná, má víno pazourkový, strohý minerální charakter. Vína z Chablis mají světlou citrónovou barvu, někdy se zelenkavými odlesky. Typické je aroma citrusového ovoce, zeleného jablka, zimolezu a minerality. Na patře je víno suché, štiplavé, s vysokou kyselinou, která je velmi typická. Obvykle se nepoužívají nové dubové sudy. Nejlepší exempláře (např. Grand cru) jsou bohatší a zvláště s postupujícím zráním může být obtížné je rozlišit od bílých vín z Beaune. Chuť vína bývá často přirovnávána k lastuře ústřice. Zráním získávají vína Chablis medové tóny.
Maconnais
Stejně jako v Chablis, bývají i vína z Macôn bez zrání v dubových sudech. Ovšem zdejší vína mají nižší kyseliny než v Chablis. Jsou měkká a dávají vína, která nezapřou svůj jižnější původ. V porovnání s víny z Beaune a především z Chablis, mají místní vína tmavší barvu, zralejší aroma a plnější tělo. Ale nejlepší příklady stále ukazují mineralitu, napětí a střední obsah (13,5%) alkoholu.
Pouilly-Fuissé je podoblast Maconnais, která dosahuje nejvyšší kvality (a cen). Nabízí velmi dobré burgundské, ale nikdy nedosáhne preciznosti Côte de Beaune: je měkčí a kulatější.Vína z Pouilly zrají často v dubových sudech a bývají bohatší, vyzrálejší, ale současně i elegantní s větší komplexností.
Challonais
Dále na jih v Burgundsku probíhá revoluce kvality. Vína Côtes Challonais jsou přímá a ořechová. Nejlepší Challonais jsou masité, bohaté, přesto vyvážené. Většinou doporučujeme pít je mladá. Ale ne nadarmo tady dole hledá půdu tolik pěstitelů z Côte d’Or.
-
Olivier Leflaive – Mersault 1er Cru Clos Genevriéres 2011
3000 Kč Přidat do košíku
Krémové a plné Chardonnay z prestižního rodinného vinařství v Burgundsku -
Olivier Leflaive – Chassagne-Montrachet 1er cru, Clos Saint Marc 2010
3960 Kč Přidat do košíku
Elegantní burgundské Chardonnay z prestižního rodinného vinařství
Chardonnay v Champagne
Chardonnay zde nedosahuje plné zralosti ani na těch nejlepších, východně orientovaných expozicích Côtes des Blancs. Nejsou to hodiny slunečního svitu, co snižuje zralost hroznů Chardonnay – šampaňské jich má tolik jako Alsasko – je to teplota. Západní vítr se žene přes tyto nízké kopce a udržuje průměrnou roční teplotu kolem 10,5 °C – jen půl stupně nad absolutním minimem potřebným k dozrání hroznů (ale v posledních desetiletích se časy mění). Vinaři zde hledají v Chardonnay krémového, ořechového, květinového charakteru. Snaží se o zachování elegance a aroma. Řekněte jim slovo „ovoce“ a oni řeknou. “Ach ano, samozřejmě”, ale člověk má pocit, že ji mají v seznamu priorit hodně dole.
Vzhledem k tomu, že Šampaňské je obvykle směsí vín různých regionů a častěji směsí hroznů, různé vesnice a okresy jsou cenné pro kvality, které přinášejí na tento “večírek”. Vesnice Côte de Blancs Cramant, Oger, Mesnil a Vertus dodávají požadované atributy elegance a vůně, zatímco Chardonnay z východního konce Montagne de Reims je štíhlejší a pikantnější. To od Côte de Sézanne na jih je zase krémovější bohatší.
-
Champagne André Chemin – Champagne Little Dark Mountain Brut 1er Cru Blanc de Noirs NV
680 Kč Přidat do košíku
Nejlepší poměr kvality a ceny mezi neročníkovými Champagne -
Champagne André Chemin – Lightbreaker Rosé Extra-Brut Champagne 1er Cru NV
820 Kč Přidat do košíku
Užasné a současně nejvýhodnější růžové šampaňské, o kterém si budete u stolu povídat -
Champagne André Chemin – Champagne Lighbreaker Brut 1er Cru Cuvée
830 Kč Přidat do košíku
Mistrovské šampaňské zrálo 4 roky na kvasinkách -
Champagne André Chemin – Champagne Excellence 2010 Blanc de Blancs 1er Cru, Brut
1050 Kč Přidat do košíku
Jemné a komplexní šampaňské díky 10-letému zrání
Chardonnay z jiných koutů Francie
Chardonnay se nedávno rozšířilo ze základen v Burgundsku a Champagne do Jury, Savojska, Ardéche, Loiry a dokonce i Alsaska. Tato vína jsou obvykle lehká a obecně poměrně minerální a štíhlá, ale dávají Chardonnay další šanci vyjádřit jinou tvář. V Midi, kde se hroznům dříve dostávalo australské úpravy, se styl umírnil směrem k lepší rovnováze. V Languedoc se nejlépe pěstuje na kopcích a produkuje lepší kvalitu než v Roussillon, kde je v průměru o 3–4 °C tepleji. Zdá se, že vyšší nadmořské výšky vinic Limoux nebo Pic St-Loup jsou schopny produkovat ještě lepší kvalitu. Chardonnay z vápencových kopců v Limoux si skutečně získává dobrou pověst pro svůj zdrženlivý styl s potenciálem dlouhého zrání. Většina Chardonnay z Midi je spíše příjemná než zvláštní – půdy jsou trochu úrodné a výnosy trochu vysoké. Některá z nejlepších vín mají přimíchanou aromatičtější odrůdu Viognier.
Chardonnay z rakouského jižního Štýrska, tedy Morillon
Neexistuje žádné jiné místo na světě, kam Chardonnay proniklo tak dobře jako ve Štýrsku na jihu Rakouska. Tato burgundská původní odrůda je dnes považována za mezinárodní odrůdu a roste všude tam, kde existují vinařství. Ve Štýrsku by se ale místní vinaři jednotně shodli na tom, že Chardonnay, zde známé jako Morillon, je jejich tradiční odrůda.
Kdy přesně se hrozny dostaly do Rakouska, není jasné. S největší pravděpodobností dorazilo s jinými burgundskými odrůdami, které přinesli cisterciáčtí mniši, ale dlouho bylo zaměňováno s Rulandským bílým, což ztěžovalo dohledání rodokmenu. Teorie o tom, jak se Morillon stal typickou odrůdou Štýrska, však nesouvisí s cisterciáky. Jeho místní název naznačuje, že se do Štýrska dostal samostatně, protože název Morillon se v žádném jiném rakouském regionu nepoužívá.
Nejznámější teorie se datuje do konce 19. století. Phylloxera zpustošila rakouské vinařství a štýrští vinaři cestovali do Francie, aby vybrali révu pro rekonstrukci vinic. Ačkoli, toto tvrzení je problematické vzhledem k tomu, že Chardonnay nebo Morillon není odolný vůči fyloxéře. Dalším problémem je, že Ludwig Hermann Goethe (1837–1911), který během vypuknutí epidemie dohlížel na Zemědělský svaz na ochranu rakouského vinařství, tvrdil, že název Morillon se používal dlouho předtím, než do Štýrska dorazila fyloxéra.
Další a pravděpodobnější možností je, že arcivévoda Johann Rakouský (1782–1859) vyslal své muže, aby přivezli révové řízky z Francie ve snaze zlepšit kvalitu vín vyráběných v této oblasti. Jeho farmáři na zkoušku zasadili přes 400 odrůd, z nichž většina byla zapomenuta a zůstaly jen Morillon a Sauvignon Blanc.
„Arcivévoda Johann ji přinesl, protože si uvědomil, že speciální terroir a půdy potřebují speciální odrůdy,“ říká Armin Tement, vinař, který provozuje své rodinné vinařství Weingut Tement, jedno z největších soukromých vinařství ve Štýrsku.
Dalším bodem sporu je původ místního jména Morillon. Nejoblíbenějším vysvětlením je, že lidé, kteří ji přivezli z Burgundska, pojmenovali odrůdu po francouzském městě Morillon. Problém je, že město není v Burgundsku, ale v Savojsku ve francouzských Alpách, kde je Chardonnay těžké najít. Postupem času tento rozpor vedl k takovému zmatku, že tyto dvě odrůdy byly považovány za nepříbuzné. Až v 80. letech minulého století lidé identifikovali štýrský Morillon jako Chardonnay.
-
Vinařství Tement – Morillon Muschelkalk 2020, STK Südsteiermark DAC, Rakousko
480 Kč Přidat do košíku
Chardonnay z korálového vápence – srovnatelné s Chablis -
Weingut Tement Morillon Zieregg 2020, Grosse STK Lage, DAC Südsteirmark, Rakousko
1550 Kč Přidat do košíku
Minerální jihoštýrské Chardonnay ze slavné vinice Zieregg, které snese přísné srovnání s Chablis Grand Cru
Samozřejmě, že kvůli přirozené evoluci se Morillon a Chardonnay do určité míry liší, přestože sdílejí stejnou DNA. V listech a výhonkách révy jsou okrajové morfologické rozdíly. Výstižný popis Morillonu je, že jde o klon Chardonnay, který se Štýrsku tak dobře přizpůsobil, že produkuje jedinečná vína. Producenti se však mohou rozhodnout pro kterýkoli název odrůdy na svých etiketách. „Naše Linea Chardonnay jsme tak začali pojmenovávat v roce 1993, jednoduše proto, že to nezapadalo do myšlenky štýrského Morillonu, což bylo tehdy hlavně lehké, ovocné a klasické víno,“ říká Selina Weratschnig, partnerka Manuel Ploder, který vede Weingut Ploder-Rosenberg.
V minulosti byl Štýrský Morillon primárně vinifikován z nerezové oceli a z velké části neprošel jablečno-mléčnou fermentací, čímž vzniklo přímočaré ovocné víno. To se v posledních dvou desetiletích změnilo. „Dnes najdete spoustu bláznivě dobrých Morillonů a Chardonnay, které by také nezapadaly do staré myšlenky”.
Italské Chardonnay
V Itálii se toskánské Chardonnay stále více zušlechťuje, jak révové keře stárnou. Problémem stále může být příliš intezivní dubové aroma a chuť stejně jako příliš štědré výnosy na severu země. Může docházet k určité záměně, ať už záměrné nebo neúmyslné, s Pinot blanc. Nicolas Belfrage, z regionů Barolo a Valpolicella, cituje nejmenovaného producenta Alto Adige, který řekl, že “nejlepší Chardonnay v Alto Adige je to, které je vyrobené z Pinot Bianco.” V Lombardii jde Chardonnay hodně do odvětví šumivého vína; Franciacorta je obzvláště kvalitní. Některá z nejlepších tichých vín pocházejí z Piemontu, kde chladnější klima dodává vínům větší eleganci. V celé Itálii se mísí se všemi myslitelnými bílými hrozny Cortese, Favoria, Erbuluce, Albana, Trebbiano, Verdeca, Grecanico a dokonce i Nebbiolo, které se vyrábí bez kontaktu se slupkami.
Španělské Chardonnay
Španělsko je z velké části pro Chardonnay trochu horké a jeho hvězda pohasla tváří v tvář explozi zájmu o vlastní španělské domácí odrůdy jako Verdejo, Godello a Albarino. Penedés, Navarra, Somontano a Costers del Segre jsou jeho baštami; v Rioja je povoleno. V Penedés může být přimícháno do šumivé Cava, obvykle s dobrými výsledky.
Moravské Chardonnay
Plochy osázené odrůdou Chardonnay v České republice stále přibývají. Odrůda se doporučuje pro všechny podoblasti České republiky. Je hlavně rozšířena na Mikulovsku, kde dává výbornou jakost vín na vápenitých půdách.
Chardonnay v ostatních koutech Evropy
Chardonnay je v Portugalsku jen trochu, ale vyrábí se v obecně mezinárodním stylu. Německo má několik poměrně silných příkladů. Vyskytuje se po celé východní Evropě, se světlými, atraktivními příklady pocházejícími z Maďarska, často pod australskou kuratelou. Bulharský Chardonnay je obecně atraktivní, bez zvláštního vlastního charakteru. Slovinské příklady mohou být elegantnější a Chorvatsko t dělá dobře bez dubových sudů. Švýcarské Chardonnay je obvykle lehké a atraktivní. Existují ojedinělé, ale dobré příklady z Turecka, Izraele a Řecka. A země jako Anglie, Belgie a Dánsko všechny vysadily Chardonnay s překvapivě slibnými výsledky. Zejména v Anglii hraje klíčovou roli v rozvíjejícím se podnikání se sektem, zejména proto, že mnoho půd v jižní Anglii je pozoruhodně podobných půdám Champagne, obě jsou součástí křídového a vápencového systému zvaného Pařížská pánev.
Chardonnay z americké Kalifornie
Navzdory tomu, že vinaři projevují velký zájem o méně známé bílé odrůdy, jako je Viognier a Pinot Gris, je Chardonnay stále nejdůležitější odrůdou Kalifornie, která v roce 2013 představovala téměř 20 procent sklizně. Velká část je v okrscích Napa, Sonoma a Santa Barbara. Některé z nejlepších jsou na pobřeží Sonoma, ale moc jich je také v horkém Central Valley. Opětovná výsadba po zamoření révokazem biotypu B ji soustředila tam, kde by měla být, na chladnějších místech: Sonoma Coast, nová oblíbená oblast, kde má Chardonnay skutečnou eleganci a svěžest; Corneros s oříškovým ovocem a svižnou kyselinou a Russian River nabízí trochu více svěžesti a ovocnosti. Monterey Chardonnay připomíná mango nebo guavu: zatímco vína ze Santa Maria a Santa Barbara jsou bohatší ale méně tropická. Chardonnay z Alexander Valley jsou krémová a hedvábná. Carneros, Russian River a Anderson Valley jsou klíčové oblasti pro šumivé víno. Základní Chardonnay z Central Valley je obecně polosuché a nudné.
Ve srovnání s Burgundskem je Napa teplejší a slunečnější, což vede k vínům s tmavší barvou, plnějším tělem, vyšším alkoholem a nižší kyselinou. Móda je pro vysoce koncentrovaná vína s výrazným vlivem francouzského nebo amerického dubu. Chardonnay Napa typicky vykazuje tóny pečeného jablka a tropického ovoce s vanilkovým toastem, máslem nebo kokosem ze zrání v dubu. Chardonnay připomínající chladné Chablis se vyrábí na určitých místech v Sonomě, Mendocinu a Monterey.
Styly se vyvíjejí od superzralosti a sladkosti k mnohem větší eleganci a svěžesti. I když některým chvíli trvá, než najdou rovnováhu na této nové úrovni. Zdá se, že pěstitelé upřednostňují o něco méně alkoholu, dokonce i v Napě, která nechává Cabernet Sauvignon spíše na špici jako jediné víno, které se drží na záchranném pásu velikosti, mohutnosti a mantry „více je více“.
Jak daleko můžete zajít v úpravách stylů v Napa, kde je tradiční styl velký a alkoholický? Část alkoholu je možné odstranit pomocí reverzní osmózy, osmotické destilace nebo pomocí zařízení zvaného Spinning cone. Experimenty naznačují, že reverzní osmóza je nejlepší metodou a že pokud postupně snížíte alkohol ze 14 na 12 procent, dosáhnete dvou nebo tří různých úrovní alkoholu, kde je víno v rovnováze. Výběr jednoho z nich umožňuje vinaři doladit víno ve sklepě. Jiní dávají přednost tomu, aby to dělali na vinici, s kombinací chytrého výběru místa, vedení keře a kontroly výnosů.
Australské Chardonnay
Australský styl Chardonnay se neustále vyvíjí – od vytříbenějších vín z chladnějšího klimatu na horním konci ke komplexnějším, získaným díky burgundským technikách, jako je míchání kalů, a také z nových a lepších dijonských klonů. Nadměrné použití dubových sudů je mnohem menším utrpením, než tomu bylo dříve. Dubové sudy jsou také méně intenzivně vypalovány.
Cílem cesty je nyní mineralita. Dnešní Chardonnay se v ničem nepodobají těm z 80. let minulého století, kdy byla pravidlem sytě zlatavá, široká, tučná, olejnatá vína plná bohatých karamelových chutí. Nyní jsou barvy bledší, struktura je lepší a ovocné aroma jako nektarinka nebo bílá broskev místo melounu a ananasu jsou obvyklejší. Částečně je to otázka dřívějšího sběru hroznů, částečně jde o šetrnější lisování, popř. lisování celých hroznů, dosažení správné fenolické zralosti hroznů. Teplejší oblasti běžně dodávají kyselost vínu ve vinařství.
Ve vínech z teplejších oblastí mají tendenci dominovat fíky, meloun a tropické ovoce, zatímco ve vínech z chladnějších oblastí často objevíme citrusové a květinové tóny, často se zralým peckovým ovocem na patře. Skromnější příklady mohou prozradit přidanou kyselinu vinnou nebo hrubé použití dubových latí nebo hranolků. Celkově jsou nejlepší místa pro Chardonnay v Hunter Valley, regionech kolem Port Phillip Bay, Tasmánie, Adelaide Hills a Margaret River.
Chardonnay vykazuje regionální odchylky méně než jiné odrůdy, ale Chardonnay z Hunter Valley je máslové, viskózní a bohaté – tedy styl Chardonnay, který je nejčastěji považován za australský. Elegantnější vína různých stylů, ale stále vyšší kvality pocházejí z údolí Yarra, s některými vynikajícími minerálními víny z poloostrova Mornington. Ve vínech z Eden Valley a Adalaide Hills je značná komplexita. Margaret River produkuje vína výjimečné koncentrace a také komplexnosti. Tasmánská vína jdou od jemných a citrusových až po komplexní. Riverland vyrábí vše od levných velkoobjemových vín až po překvapivě vysoce kvalitní příklady. Nejchladnější oblasti, včetně Tasmánie, Geelong a Makedonského pohoří mají některé podmínky srovnatelné s šampaňským a produkují šumivá vína velké rafinovanosti a stylu.
Chardonnay z Nového Zélandu
Nový Zéland vyrábí některé z nejintenzivnějších, nejsilnějších a nejvyváženějších Chardonnay v Novém světě, v nichž se snoubí zralost a hloubka s dobrou kyselostí. Ve skutečnosti, jak se zdá, někteří výrobci ztratili důvěru ve výrobu skutečně elegantních Sauvignonů, které katapultovaly Nový Zéland k celosvětovému uznání. Naopak se zdá se, že znovu objevili, jak místo Sauvignonu vyrobit hluboké, pikantní Chardonnay. Nejsilnější pocházejí z Hawkes Bay, ačkoli Marlborough a Caterbury mohou produkovat také působivá vína. Z Gisborne jsou Chardonnay svěží a lahodná. Wairapara, Nelson a dokonce Aucklad si také vedou dobře. Chardonnay zde trpí módními výkyvy, ale nejlepší Chardonnay Nového Zélandu je rozhodně na světové úrovni.
Novozélandské Chardonnay vykazuje aroma a chuť zralého (i když ne tropického) ovoce a vysokou kyselost. Typické je aroma zralého jablka a peckovin, někdy s výrazným jogurtovým tónem. Nejlepší exempláře jsou tvořeny pomocí burgundských vinařských technik, zejména zráním v dubu, přičemž americký dub je méně rozšířený, než býval. Chardonnay ze Severního ostrova je často zralejší, ale těžko se to dá zobecnit.
Chardonnay z Chile
Chardonnay z chladnějších regionů, např. Lamarí, Casablanca a San Antonio (zejména Leyda) se rychle stává typickým stylem Chardonnay pro Chile. Vína jsou štíhlá, zdrženlivá a elegantní s tóny citrusů a tropického ovoce. Ambiciózní výrobci upřednostňují burgundské techniky, přičemž současná móda je pro méně nápadný dub. Nejlepší příklady, i když nejsou na stejné úrovni jako prvotřídní Burgundské, může být obtížné je odlišit od dobře vyrobeného Maconu. Většina chilského Chardonnay však pochází z teplejších lokalit v Central Valley a vyznačuje se nižší kyselostí, vyšším alkoholem a zjevnějším tropickým ovocem.
Jednou z klíčových podmínek pro kvalitnější Chardonnay z Chile je dostat lepší klony do vinic. Dalšími hlavními faktory jsou zde klima a výnosy. Výnosy jsou obecně vysoké až velmi vysoké. Klima lze v dlouhé úzké zemi dobře zvolit. Podívejme se na výsadbu v chladném údolí Casablanca, která zde začala přibližně v roce 1990. Zdejší klima je velmi podobné burgundskému Macon, ale je teplejší než v Marlborough. Sklízí se obvykle od poloviny do konce března. Centrální údolí Casablanca je však blíže k rovníku než srovnatelné oblasti jinde, což znamená, že hrozny mohou být ponechány na vinici déle a stále těží ze slunečního tepla. Odvrácenou stranou mince při ponechání hroznů na keřích je výsledná nižší kyselost.
Vyšší výnosy samy o sobě neznamenají nižší kvalitu: rozhodující je vyvážené zatížení révy. Výnosy v Casablanca jsou vysoké ze dvou důvodů. Jeden z nich je specifický pro údolí a souvisí s rizikem mrazu. Ten druhý je společný pro celé Chile a vlastně i pro další země jižní polokoule. Nebezpečí mrazu v Casablance je velmi reálné. Obvykle se bojovalo pomocí vzduchových vrtulí nebo vodních postřikovačů. Postřikovače však spotřebují čtyřikrát více vody než kapénková závlaha, a vody je zde málo. Vrtule potřebují inverzní vrstvu, která tam není vždy. Pěstitelé v Casablance tedy často používají systém ponechání dalších výhonků na vinicích při prořezávání, aby se zabránilo poškození mrazem. Tyto výhony však musí být ztenčeny po pominutí nebezpečí mrazu a před květem, pokud se réva seřízne; před bobulemi, jsou-li révy prořezávané; a případně před rozkvětem. Pokud tak neučiníte, bude to znamenat příliš vysokou úrodu a nižší kvalitu v daném roce. Trochu pokušení pro lakomce. Druhým důvodem vysokých výnosů je, že obecněji je úroveň slunečního svitu v Chile vyšší než v Evropě. Dijonské klony zde proto přirozeně dávají vyšší úrodu, než by tomu bylo doma v Burgundsku.
Casablanca ale není jediným chladným klimatickým rájem v Chile. Limarí, dále na sever, je ještě chladnější a může dobře nahradit Casablancu z hlediska kvality. Costal Leyda a San Antonio jsou také velká nová jména pro Chardonnay. To vše je v souladu s trendem odklonu od přílišné mohutnosti a přílišného dubu. Chilské Chardonnay se rychle posunulo, aby drželo krok s chutí spotřebitelů. Obecně platí, že chilské Chardonnay, a to i za nejnižší cenu, jsou ovocné, vyvážené a pravděpodobně nejlepší ve světě vína za cenu Chardonnay.
Chardonnay z Argentiny
Argentina zatím za Chile zaostávala, částečně kvůli nadprodukci a částečně proto, že tam pěstovaná réva byla obvykle dovážena k výrobě šumivých vín a hrozny s vyzrálostí a koncentrací chuti nebyly prioritou. Ale lepší klony, ambicióznější producenti a vývoj cool oblastí jako Gualtallary a Uco přinášejí vzrušující výsledky, někdy v relativně “dubovém” stylu, ale stále chutnější, pikantní, vyvážené a rafinované.
Chardonnay z Jižní Afriky
Podnebí je zde zřídka velmi chladné a dokonce i ty nejchladnější části, jako je Walker Bay, jsou teplejší než Burgundsko, i když možná chladnější než Adelaide Hills. Ale i tak v tomto kontextu vznikají vzrušující Chardonnay s Cape individualitou. Hemel en Aarde na dalekém jihu země dokáže produkovat výjimečné plné, ale minerální styly. Elgin je trochu jemnější. Stelenbosch, i když je teplý, těží z pobřežního vlivu a vytváří svěží, ořechový styl, stejně jako Franschoek. Největší výsadby Chardonnay jsou v Robertsonu, kde nebarikové styly mohou být velmi dobré na vápencové půdě.
