Bílé a černé lanýže jsou delikatesou, za kterou se platí v řadu několika tisíc eur za kilo. Nejdominantnější aroma je steroidní sloučenina androstenon, jeden ze zdrojů mužského pachu v podpaždí. Některí lidé popisují lanýžové aroma jako příjemné, pižmové a vanilkové. Jiní si myslí, že páchne jako moč. Existují ovšem i tací, kteří necítí vůbec nic. Lidé z posledních dvou skupin jsou pravděpodobně velmi zklamáni, když si objednají lanýžové položky z menu za vysokou cenu.
Obrovské rozdíly ve škále vnímaného aroma se zdají být vrozené. Je to tedy o genech. Milovníci lanýžů mají určitou variantu genu, který ovlivňuje organoleptické vnímání. Zatímco ostatní mají jiné varianty genu. Některé studie odhadují, že téměř jeden ze čtyř lidí vnímá androstenon bez jakéhokoliv pachu. V roce 2003 jedna studie ovšem prokázala, že 2-8% dospělých androstenon vůbec necítí.
Chřest jako další záhada
Chřest představuje další výstřednost, pokud jde o invidiuální vnímání vůně. Mnozí z nás si vzpomenou na poslední chřestové jídlo, když navštíví toiletu. Ucítí totiž silný pach methanethiolu, dimethylu, síry a dalších chemických látek, které vznikají při procesu trávení kyselin z chřestu. Někteří ovšem mohou sníst hromadu chřestu a žádný zápach ze své moči necítí. Léta se věřilo, že se jedná o rozdíl ve způsobu trávení. V 80. letech minulého století vědecké studie z Francie, Izraele a Číny potvrdili, že lidé produkují chemické látky, ale pouze 22% lidí má geny, které jim umožňují rozpoznat jejich odér.
