Zajíc polní, králík divoký nebo domácí a párování s nápoji

Zajíc polní a králík divoký poskytují chutné aromatické maso, které se vysoce cení. Počty ulovených zajíců však v celoevropském měřítku značně poklesly. Protože poptávka po zaječí zvěřině v Evropě několikanásobně převyšuje domácí nabídku, pochází většina zaječího masa v prodeji či restauracích z Argentiny, kam se tento druh dostal právě z Evropy v 19. století. Na druhé straně planety se zajíci rozmnožili přímo explozivně. Dnes se tam od května do července loví ve velkém a do Evropy se vozí jak čerství, tak mražení. Králík domácí se v mnoha zemích pokládá pouze za “domácí zvíře chudých lidí”. Ve Francii nebo ve Španělsku má naopak své pevné místo i na jídelníčku labužníků. 

Králík není zajíc

Zajíc polní a králík se od sebe liší nejen vzhledem a způsobem života, ale i jejich maso má rozdílné vlastnosti a chuť. Zaječí a králičí maso má nejen odlišný charakter, ale také zcela jinou hmotnost. Zatímco celý zajíc stačí na čtyři porce, pro čtyři osoby bychom měli počítat se dvěma králíky. 

Zajíc polní a jeho využití v kuchyni

Tmavé červenohnědé zaječí maso má intenzivní zvěřinovou chuť.  Před další úpravou je třeba zásadně upravit všechny viditelné vrstvy tuku a volně přiléhající blány. Plec a kýta se výborně hodí k dušení, můžeme je ale také upéct. Zaječí hřbet pečeme v celku. Z vykoštěných filetů ze hřbetu jsou znamenité minutky. Nakrájené na plátky jsou spolu se salátem vynikajícím předkrmem. Další části zaječího maso jako žebírka nebo pupek můžeme dusit spolu s plecky jako guláš nebo ragú. Labužníci a znalci si cení také zaječích vnitřností, hlavně jater, která se nejčasteji restují samostatně. Zaječí vnitřnosti (játra, srdce, ledvinky) lze použít i na sekaniny a paštiky, nebo k zvýraznění omáček. Přesto by se kvůli vysoké koncetraci těžkých kovů neměly konzumovat příliš často. 

Každý gurmet by měl být na zajíčky

Maso mladých zajíčků, kterí ještě nedovršili 1 rok života, je skvělé. Lze je poznat podle chrupavčitého hrbolku u zápěstního kloubu předních běhů. Tuto zkostnatělou epifýzu loketní kosti, nazývanou “Strohův znak”, lze nahmatat u zajíců ve věku zhruba do osmi měsíců, později zmizí.

Králík divoký a jeho využití v kuchyni

Králík divoký je dnes poměrně hojnou zvěří v jižní, západní a střední Evropě, ale také i na Britských ostrovech. U nás se objevil zhruba v 13. století. Králičí zvěř poskytuje světlé, téměř dorůžova zbarvené maso vyznačující se křehkou strukturou a dobrou chutí. Ve srovnání s masem králíků domácích má zvěřina jejich divoce žijících příbuzných jemnější aroma, a je proto velice ceněna v kuchyni. Maso z divokého králika se většinou peče nebo dusí – buď v celku, anebo se podle zvoleného receptu připravují jen stehna a plecka anebo hřbet. Aroma čerstvých bylinkek, například petrželky, tymiánu nebo rozmarýnu je ideálním doplňkem k zvěřinové chuti. Křehká králičí zvěřina nevyžaduje nijak dlouhou tepelnou úpravu, při pečení postačí kolem 40 minut, dušení trvá trochu déle.

Králík domací a jeho využití v kuchyni

Králíci na rozdíl od zajíců dorůstají jen do poloviční hmotnosti a mají menší uši a kratší zadní běhy. Z pohledu zdravé výživy se králičí maso vyznačuje mnoha přednostmi: má vysoký obsah bílkovin a zároveň nízký podíl tuku a cholesterolu. Kvalita masa je v závislosti na původu a věku zvířete velmi rozdílná. U spotřebitelů oblíbené králičí maso pochází z mladých králíků z masných velkovýkrmů. Králík domácí poskytuje skutečně vynikající maso. Králičí maso je jemné, ale spíše nevýrazné chuti, a vyžaduje proto odpovídající kořenění. Králík se připravuje buď v celku, nebo rozdělený na půlky, z vykostěných stehen se smaží řízky. Srdce, játra a ledvinky si labužníci cení jako mimořádnou delikatesu.

Doporučená vína a nápoje pro párování s králíkem nebo zajícem

5/5

Dokonalé! Svatý grál, který chce většina gourmetů zažít! 

4/5

Skvělé velmi často doporučované snoubení!

3/5

Doporučované párování mnoha sommeliéry.

2/5

Netradiční snoubení, které může příjemně překvapit.

vyhnete se

Vyhněte se!

Rychlé zobrazení doporučené kombinace ve 3 krocích

1
Vyberte si úpravu králíka nebo zajíce...

2
…klikněte...

3
…a už máte přehled doporučených nápojů.

Obecně ke králíkovi nebo k zajíci
Na smetaně s liškami
Na horčici
S omáčkou z červeného vína

K králíkovi nebo zajíci obecně

3/5

Barbaresco je menší region než Barolo. Vinice jsou jižně orientované v nadmořské výšce mezi 200-400m n.m. Nižší nadmořská výška a větší vliv místní řeky způsobuje, že hrozny dozrávají dříve než v Barolu. Vína jsou ovocnější, méně parfémovaná, se stejně vysokou kyselinou a tříslovinami, což jim opět umožňuje velmi dobře zrát v láhvi.

Barbaresco DOCG musí ze zákona zrát alespoň 2 roky před uvedením do prodeje, z toho 9 měsíců v dubovém sudu.

3/5

Vína Barolo musí být vyrobena 100% z odrůdy Nebbiolo, která je pěstována na jižně orientovaných svazích v nadmořské výšce mezi 300 – 500 metry. Nebbiolo je modrá odrůda, která produkuje vína s vysokou kyselinou a tříslovinami, ale má světlejší barvu. Díky nadmořské výšce hrozny dozrávají pomalu, což jim umožňuje si uchovat výrazné aroma višní, bylinek a někdy i sušených květin. V nejlepších letech má obrovský potenciál pro zrání v láhvi.

Vína pocházejí z hroznů z různých vesnic. Jméno obce se může objevit na etiketě pouze pokud jsou hrozny z této obce, např. Barolo Serralugna d’ Alba DOCG. Nejlepší vína pocházejí z určitých vinic nebo cru (opět je možné uvést na etiketě), např. Barolo Cannubi DOCG.

Barolo DOCG musí zrát alespoň tři roky před uvedením na trh, z toho 18 měsíců v dubovém sudu. Tradičně bylo Barolo školeno ve velkých dubových sudech několik let, aby se zjemnily drsné třísloviny. Dnes díky zlepšené práci ve vinohradu a jemnějším metodám vinifikace jsou vína hladší s vyzrálými taniny. Vinaři je tak mohou nechat zrát kratší dobu, a to v menších i větších sudech – záleží na stylu, kterého chce vinař dosáhnout. Vinaři se často dělí na tzv. tradicionalisty a modernisty. Barolu obecně svědčí dlouhodobé zrání, i když často získává až hnědé tóny. Současně se ale projevuje větší komplexnost a často i aroma lanýžů, téru a kůže.

3/5
3/5

CHIANTI CLASSICO DOCG pochází z tradiční centrální části z vyšších nadmořských výšek, což zpomaluje zrání hroznů, zachovává šťavnatou kyselinu a bylinné tóny. Typické je aroma a chuť třešní.

CHIANTI CLASSICO RISERVA DOCG musí zrát minimálně 24 měsíců a z toho alespoň 3 měsíce v láhvi. Je na rozhodnutí vinaře, zda-li bude víno zrát v dubovém sudu a kolik měsíců. V praxi ovšem drtivá většina RISERVA vín zraje v dubovém sudu před uvedením na trh.

3/5

Vinařská apelace u Touraine – CHINON, které se nachází na severu údolí řeky Loiry a BOURGUEIL, který je naopak na jihu. Vína určena pro brzké pití pochází z písčitých půd, zatímco plnější vína  s výraznějšími tříslovinami jsou z jižně orientovaných svahů s vápenito-jílovou půdou. Někteří vinaři nechávají svá vína školit v dubových sudech a nejlepší exempláře mají potenciál zrání v láhvi po mnoho let.

3/5
3/5

Vína pocházejí z vinohradů kolem města Ampuis.  “Côte-Rôtie” znamená v překladu Pečený svah podle vynikající expozice slunečním paprskům v průběhu celého dne. Produkují se zde pouze červená vína, i když do cuvée je povoleno přidávat až 20% bílé odrůdy Viognier. Ovšem pokud vůbec je v praxi tato bílá odrůda využita, vždy se jedná o jednotky procent. Vína jsou temná, plného těla a kořenitá. Nejlepší exempláře jsou aromatické s květinovou svěžestí a elegantní texturou, což je odlišuje od vín z jižnější apelace Hermitage.

3/5

Protože se jedná o dříve dozrávající odrůdu, je Pinot Noir nejvíce pěstován především v chladných a mírných klimatických oblastech pro pěstování vína. Jedná se tedy o perfektní modrou odrůdu pro burgunské vinohrady, kde je základní víno velmi lehké, často s vysokou kyselinou a s tóny dubového sudu pro dodání struktury. Ovšem vína z lepších poloh v Côte d’Or jsou intezivnější a komplexnější – od delikatních a téměř květinových až po spíše tříslovinové a kořenité. Ve velmi chladných ročnících je zde riziko, a to především u níže položených vinohradů, že víno bude nevyzrálé s vegetativními tóny mokrých listů, kapusty.

V Evropě je pro svůj Pinot Noir proslavené německé Bádensko. Skvělý Pinot Noir samozřejmě najdeme i v České republice a na Slovensku, samozřejmě pod názvem Rulandské modré. V Čechách je nejvíc zastoupeno na Roudnicku, Mělnicku a Mostecku. Na Moravě tuto odrůdu nalezneme v menším zastoupení ve všech vinařských podoblastech. Původně se v Čechách odrůda nazývala Roučí, protože její hrozny připomínalo rouno berančí. Právě takto nazvané víno z vinařství Stapleton-Springer z Bořetic, patří mezi moravskou klasiku z této odrůdy.

V Novém světě se nejkvalitnější Pinoty produkují v celé řadě regionů, např. Marlborough a Central Otago na Novém Zélandu, Yara Valley, australské regiony Mornington Peninsula a Tasmánie, Los Carneros a Sonoma v Kalifornii, Walker Bay v Jižní Africe nebo Casablanca Valley v Chile.

3/5

Australský Shiraz je vyráběn ze stejné odrůdy jako francouzský Syrah. Jinde ve světě je většinou tato odrůda pojmenována podle své francouzské varianty. Australský koncentrovaný a více ovocitější styl si přímo říkal o odlišné pojmenování. Bylo rozhodnuto, že se australská verze Syrahu, tedy “Shiraz”, pojmenuje podle iráckého, resp. perského města, kde byla podle legendy poprvé pěstována. Podle legendy ji do francouzského Marseille přivezly Féničané kolem roku 600 př. n. l. Křižáci ji prý mezi lety 1095 a 1291 přivezli z Persie až do údolí řeky Rhôny. Ovšem tato legenda je mylná. Křižáci vždy operovali ve Svaté zemi a nikdy nešli tak daleko za její hranice, tedy až do Persie. Její původním domovem je skutečně severní Rhôna, především apelace Hermitage a Côte-Rôtie.

Světoznámý australský Shiraz z horských regionů Hunter a Barossa Valley se projevuje aroma koncentrovaného černého ovoce, s lehce zemitým a kořenitým charakterem. V chladnějších australských regionech (např. Great Southern, Geelong a Heathcote) se výrábějí přímější, více pepřové styly, které jsou podobnější vínům ze Severní Rhôny ve Francii, která je považována za domov této odrůdy.

3/5

Jak ZINFANDEL tak i italské PRIMITIVO jsou geneticky identické s chorvatskou odrůdou CRLJENAK a TRIBIDRAG. Podle vědeckých výzkumů se zdá, že se jedná o odrůdu, která se v dnešním Chorvatsku, tehdejší Dalmácii pěstovala několik tisíciletí. Odrůda známá jako Zinfandel se poprvé objevila v New Yorku na ostrovu Long Island kolem roku 1829. Krátce poté Bosňan Samuel Perkins začal víno s touto odrůdou prodávat pod jménem “Zenfendal”. Do Kalifornie se Primitivo dostalo v roce 1850 během Zlaté horečky a právě zde si získalo ohromné renomé a popularitu.

Dnes je tato odrůda nejrozšířenější v U.S.A. (apelace Lodi, Sonoma, Paso Robles) a v italské Puglii.

Většina vín představuje jednoduchá a ovocná vína k rychlému pití, většinou jako PUGLIA IGT.

Nejlepší exempláře jsou ale plné, se střední úrovní taninů a kyselosti, s vysokým alkoholem. Typické je aroma ostružin, jahod, kompotovaných broskví, skořice a sladkého tabáku. 

2/5

Bílé Chateauneuf du Pape se vyrábí z Bourboulenc, Clairette, Grenage Blanc, Roussanne a dalších místních odrůd. Některá špičková vína mohou být fermentována v dubových sudech pro získání větší komplexnosti, zatímco celá řada dalších si raději uchovává svěžest a primární ovocnost. Vína mohou zrát jak v nerezových tancích nebo v dubových sudech s určitým podílem nových. Poslední dobou ovšem převažuje styl lehčích, květinových a svěžích vín. 

2/5

Vína z apelace HERMITAGE pochází z příkrých jižně orientovaných svahů nad městečkem Tain-l’Hermitage. Nejlepší exempláře jsou tradičně směsí vín pocházejících z různých mikro-oblastí, tzv. lieux-dits. Ovšem v poslední době začali někteří vinaři uvádět na trh vína z konkrétních lieux-dits. Místní vína mají rozhodně více plné tělo ve srovnání s ostatními víny ze Severní Rhôny a zrají velmi dobře.  Vína bývají velmi tmavá, tříslovinová, s intenzivním aroma černého i červeného ovoce, kouře, černého pepře a dalšího koření. Po asi deseti letech zrání se často rozvine komplexní  aroma zvěřiny a kompotovaného ovoce. Vína zrájící v nových dubových sudech bývají spíše výjimkou. V porovnání s víny z Bordeaux obsahují méně kyselin.

2/5

V nejlepších exemplářích je často pouze odrůda Tempranillo. Vína to jsou typicky tmavá s vysokými tříslovinami. Cabernet Sauvignon, Merlot a Malbec jsou do kupáží povoleny, ale zřídka využívány. V současnosti se mnozí vinaři snaží vyzdvihnout ve svých produktech koncentrované ovocné chutě díky dlouhé maceraci a kratšímu zrání v nových sudech, především těch z francouzského, nikoli amerického dubu. 

K králíkovi nebo zajíci na smetaně a liškách

K králíkovi nebo zajíci na horčici

3/5

Barbaresco je menší region než Barolo. Vinice jsou jižně orientované v nadmořské výšce mezi 200-400m n.m. Nižší nadmořská výška a větší vliv místní řeky způsobuje, že hrozny dozrávají dříve než v Barolu. Vína jsou ovocnější, méně parfémovaná, se stejně vysokou kyselinou a tříslovinami, což jim opět umožňuje velmi dobře zrát v láhvi.

Barbaresco DOCG musí ze zákona zrát alespoň 2 roky před uvedením do prodeje, z toho 9 měsíců v dubovém sudu.

3/5

Vína Barolo musí být vyrobena 100% z odrůdy Nebbiolo, která je pěstována na jižně orientovaných svazích v nadmořské výšce mezi 300 – 500 metry. Nebbiolo je modrá odrůda, která produkuje vína s vysokou kyselinou a tříslovinami, ale má světlejší barvu. Díky nadmořské výšce hrozny dozrávají pomalu, což jim umožňuje si uchovat výrazné aroma višní, bylinek a někdy i sušených květin. V nejlepších letech má obrovský potenciál pro zrání v láhvi.

Vína pocházejí z hroznů z různých vesnic. Jméno obce se může objevit na etiketě pouze pokud jsou hrozny z této obce, např. Barolo Serralugna d’ Alba DOCG. Nejlepší vína pocházejí z určitých vinic nebo cru (opět je možné uvést na etiketě), např. Barolo Cannubi DOCG.

Barolo DOCG musí zrát alespoň tři roky před uvedením na trh, z toho 18 měsíců v dubovém sudu. Tradičně bylo Barolo školeno ve velkých dubových sudech několik let, aby se zjemnily drsné třísloviny. Dnes díky zlepšené práci ve vinohradu a jemnějším metodám vinifikace jsou vína hladší s vyzrálými taniny. Vinaři je tak mohou nechat zrát kratší dobu, a to v menších i větších sudech – záleží na stylu, kterého chce vinař dosáhnout. Vinaři se často dělí na tzv. tradicionalisty a modernisty. Barolu obecně svědčí dlouhodobé zrání, i když často získává až hnědé tóny. Současně se ale projevuje větší komplexnost a často i aroma lanýžů, téru a kůže.

3/5

CHIANTI CLASSICO DOCG pochází z tradiční centrální části z vyšších nadmořských výšek, což zpomaluje zrání hroznů, zachovává šťavnatou kyselinu a bylinné tóny. Typické je aroma a chuť třešní.

CHIANTI CLASSICO RISERVA DOCG musí zrát minimálně 24 měsíců a z toho alespoň 3 měsíce v láhvi. Je na rozhodnutí vinaře, zda-li bude víno zrát v dubovém sudu a kolik měsíců. V praxi ovšem drtivá většina RISERVA vín zraje v dubovém sudu před uvedením na trh.

3/5

Protože se jedná o dříve dozrávající odrůdu, je Pinot Noir nejvíce pěstován především v chladných a mírných klimatických oblastech pro pěstování vína. Jedná se tedy o perfektní modrou odrůdu pro burgunské vinohrady, kde je základní víno velmi lehké, často s vysokou kyselinou a s tóny dubového sudu pro dodání struktury. Ovšem vína z lepších poloh v Côte d’Or jsou intezivnější a komplexnější – od delikatních a téměř květinových až po spíše tříslovinové a kořenité. Ve velmi chladných ročnících je zde riziko, a to především u níže položených vinohradů, že víno bude nevyzrálé s vegetativními tóny mokrých listů, kapusty.

V Evropě je pro svůj Pinot Noir proslavené německé Bádensko. Skvělý Pinot Noir samozřejmě najdeme i v České republice a na Slovensku, samozřejmě pod názvem Rulandské modré. V Čechách je nejvíc zastoupeno na Roudnicku, Mělnicku a Mostecku. Na Moravě tuto odrůdu nalezneme v menším zastoupení ve všech vinařských podoblastech. Původně se v Čechách odrůda nazývala Roučí, protože její hrozny připomínalo rouno berančí. Právě takto nazvané víno z vinařství Stapleton-Springer z Bořetic, patří mezi moravskou klasiku z této odrůdy.

V Novém světě se nejkvalitnější Pinoty produkují v celé řadě regionů, např. Marlborough a Central Otago na Novém Zélandu, Yara Valley, australské regiony Mornington Peninsula a Tasmánie, Los Carneros a Sonoma v Kalifornii, Walker Bay v Jižní Africe nebo Casablanca Valley v Chile.

3/5

Australský Shiraz je vyráběn ze stejné odrůdy jako francouzský Syrah. Jinde ve světě je většinou tato odrůda pojmenována podle své francouzské varianty. Australský koncentrovaný a více ovocitější styl si přímo říkal o odlišné pojmenování. Bylo rozhodnuto, že se australská verze Syrahu, tedy “Shiraz”, pojmenuje podle iráckého, resp. perského města, kde byla podle legendy poprvé pěstována. Podle legendy ji do francouzského Marseille přivezly Féničané kolem roku 600 př. n. l. Křižáci ji prý mezi lety 1095 a 1291 přivezli z Persie až do údolí řeky Rhôny. Ovšem tato legenda je mylná. Křižáci vždy operovali ve Svaté zemi a nikdy nešli tak daleko za její hranice, tedy až do Persie. Její původním domovem je skutečně severní Rhôna, především apelace Hermitage a Côte-Rôtie.

Světoznámý australský Shiraz z horských regionů Hunter a Barossa Valley se projevuje aroma koncentrovaného černého ovoce, s lehce zemitým a kořenitým charakterem. V chladnějších australských regionech (např. Great Southern, Geelong a Heathcote) se výrábějí přímější, více pepřové styly, které jsou podobnější vínům ze Severní Rhôny ve Francii, která je považována za domov této odrůdy.

K králíkovi nebo zajíci s omáčkou z červeného vína

3/5
3/5

Vína Barolo musí být vyrobena 100% z odrůdy Nebbiolo, která je pěstována na jižně orientovaných svazích v nadmořské výšce mezi 300 – 500 metry. Nebbiolo je modrá odrůda, která produkuje vína s vysokou kyselinou a tříslovinami, ale má světlejší barvu. Díky nadmořské výšce hrozny dozrávají pomalu, což jim umožňuje si uchovat výrazné aroma višní, bylinek a někdy i sušených květin. V nejlepších letech má obrovský potenciál pro zrání v láhvi.

Vína pocházejí z hroznů z různých vesnic. Jméno obce se může objevit na etiketě pouze pokud jsou hrozny z této obce, např. Barolo Serralugna d’ Alba DOCG. Nejlepší vína pocházejí z určitých vinic nebo cru (opět je možné uvést na etiketě), např. Barolo Cannubi DOCG.

Barolo DOCG musí zrát alespoň tři roky před uvedením na trh, z toho 18 měsíců v dubovém sudu. Tradičně bylo Barolo školeno ve velkých dubových sudech několik let, aby se zjemnily drsné třísloviny. Dnes díky zlepšené práci ve vinohradu a jemnějším metodám vinifikace jsou vína hladší s vyzrálými taniny. Vinaři je tak mohou nechat zrát kratší dobu, a to v menších i větších sudech – záleží na stylu, kterého chce vinař dosáhnout. Vinaři se často dělí na tzv. tradicionalisty a modernisty. Barolu obecně svědčí dlouhodobé zrání, i když často získává až hnědé tóny. Současně se ale projevuje větší komplexnost a často i aroma lanýžů, téru a kůže.

3/5

Barbaresco je menší region než Barolo. Vinice jsou jižně orientované v nadmořské výšce mezi 200-400m n.m. Nižší nadmořská výška a větší vliv místní řeky způsobuje, že hrozny dozrávají dříve než v Barolu. Vína jsou ovocnější, méně parfémovaná, se stejně vysokou kyselinou a tříslovinami, což jim opět umožňuje velmi dobře zrát v láhvi.

Barbaresco DOCG musí ze zákona zrát alespoň 2 roky před uvedením do prodeje, z toho 9 měsíců v dubovém sudu.

Napsat komentář