Většina vínomilců nepovažuje retsinu za legitimní víno. Dokonce i obdivovatelé řeckých vín považují retsinu za něco zcela nepatřičného a dokonce potenciálně nebezpečného pro svět vína. Ovšem to není pravda. Je potřeba podotknout, že milovníkům vín zrajících v dubových sudech, obvykle chutná i retsina. Stejně jako Fino Sherry, první doušek retsiny šokuje, avšak po určité době se konzumentovi otvírá báječné spektrum nových aroma a chutí vína. Retsina je neuvěřitelně všestranně využitelné gastro-víno vhodné k doplnění celé řady pokrmů.
Obsah | Rychlé odkazy
Původ
Značnou část moderní vinařské historie Středního Řecka, možná s výjimkou posledních třiceti let, můžeme shrnout do jednoho slova – retsina. Fenomén retsiny vznikl právě v tomto regionu a poté se rozšířil i do dalších oblastí, např. do Makedonie a ostrovů Egejského moře. Borovicová pryskyřice se využívala na několik způsobů – např. k utěsnění hliněných amfor, k vytvoření ochranného filmu na povrchu vína k minimalizaci kontaktu se vzduchem. Pryskyřice ve víně byla považována na konzervant a ochucovadlo, které snižuje riziko oxidace a maskuje nežádoucí potenciální pachy, které se mohou rozvinout při výrobě či skladování vína. Je s podivem, že byl tento styl vína široce rozšířen již před dvěma tisíci let – od starověkého Řecka až po dnešní jižní Itálii. Avšak před dvěma stoletími se již retsina objevovala pouze v řeckých regionech Attica, Viotia a Evia.
Výroba a historický vývoj
Tradiční způsob výroby retsiny kdysi spočíval v přidání pryskyřice přímo do hotového vína. V sudu zůstávala pryskyřice v kontaktu s vínem až do okamžiku, kdy bylo víno stočeno nebo odděleno z kontaktu s kvasnicemi. Borovice se hojně vyskytují právě v regionu Attica. Během posledních let se obsah pryskyřice ve víně postupně snižoval, což odráželo neustále se zlepšující kvalit vín. V pozdním 18. století obsahovala vína běžně 7.5% pryskyřice, zatímco od počátku 20. století až do 60. let obsahovala většina retsin kolem 5%. Během 60. let 20. století se její obsah snížil dokonce na pouhé 1-2%. Většinovým problémem byl ovšem nízký obsah kyselin a příliš nízký nebo naopak vysoký alkohol.
Současná Retsina a Kokineli
V současnosti je výroba retsiny definována zákonem – omezuje obsah pryskyřice a požaduje i vyvážené základní víno. Obsah borovicové pryskyřice se musí pohybovat mezi 0.15 – 1% finálního produktu. Celkový obsah kyselin musí převyšovat 4.5 g/l a obsah alkoholu musí být mezi 10-13,5%. Stejná pravidla platí pro Kokkineli, což je rosé retsina vyrobená z macerovaných hroznů odrůdy Roditis. Současné metody vinifikace jsou rovněž odlišné – pryskyřice se musí přidávat do moštu a nikoliv jako dříve do hotového vína. Víno musí být ponecháno na kvasnicích po dobu jednoho týdne od ukončení kvašení.
Novodobá popularita retsiny
Moderní popularita retsiny začala růst na konci 19. století, a to především v aténských kapiliích, které bývaly centrem popíjení a koňských potahů vezoucích sudy mladého vína nebo moštu. Atény měly tehdy i dnes obrovský vliv na veškeré obchodní a kulturní dění v Řecku, a tak se popularita retsiny snadno rozšířila do dalších řeckých regionů. Po druhé světové válce, kdy davy turistů začaly zaplňovat Atény a řecké ostrovy, obliba tradičního řeckého vína ještě vzrostla. Výrobci jako Kourtaki a Cambas zvýšili prodeje retsiny tím, že ji začali dodávat do turistických resortů. Ovšem změny v preferencích spotřebitelů a rostoucí osvícení místních zákazníků, a také velmi špatná kvalita základního vína, která se na výrobu retsiny tehdy používala, zastavila růst spotřeby tohoto stylu vína. V současnosti je průměrná kvalita rozhodně vyšší než tehdy a tržby jsou stále vysoké, ale je zde pořád stín pochybností z 60. let minulého století.
Hřebíček do rakve řeckého vinařství
Dokonce i Dimitris Kourtakis, Mr. Retsina, tvrdil na sympoziu řeckého vína před stovkami lidí, že úspěch retsiny byl hřebíčkem do rakve prestiže řeckého vinařství. Přidávání pryskyřice do vína, totiž způsobilo určitou lenost řeckých vinařů ve vinici a ve sklepě. Nekvalitní retsina byla špatná nikoliv kvůli retsině, ale především díky nekvalitnímu vínu. Celá řada top vinařů po celém Řecku (např. Kechris, Tetramythos a Mylanas) dávají nyní obrovské úsilí do produkce vynikajícího vína s přídavkem pryskyřice, která ovšem musí mít také špičkovou kvalitu.
Předsudky současných konzumentů
Hlavním problém spočívá v tom, že většina vínomilců nepovažuje retsinu za legitimní víno. Dokonce i obdivovatelé řeckých vín (např. Mark Squires z Wine Advocate) považují retsinu za něco zcela nepatřičného a dokonce potenciálně nebezpečného pro svět vína. Ovšem to není pravda. Je potřeba podotknout, že milovníkům vín zrajících v dubových sudech, chutná i retsina. Stejně jako u Fino Sherry první doušek retsiny šokuje, avšak po určité době se konzumentovi otvírá báječné spektrum nových aroma a chutí vína. Retsina je neuvěřitelně všestranně využitelné gastro-víno vhodné k doplnění celé řady pokrmů.
Budoucnost
Retsina není relikvie. Naopak je to jedno z nejvíce individuálních stylů, které může svět vína nabídnout. Jedná se o skutečné terroirové víno, přestože se často využívá při jeho výrobě více lokalit. Jde o nedotčený výraz toho, jak si Řekové užívali víno již od dob antiky. Skutečnost, že milovníci vín stále více preferují naturální vína, selská vína, vermuty se stává velkou příležitostí pro retsinu. S trochou štěstí, za pár let se možná dočkáme toho, že každá vinotéka a dobrá restaurace bude nabízet alespoň jednu skvělou retsinu. Zkrátka i retsina urazila dlouhou cestu – od posledního hřebíčku do rakve řeckého vinařství až po jeho velkou naději.
Retsina - Klasifikace
PGI retsina v regionu Attica
- Attica
- Koropi
- Markopoulo
- Megara
- Mesogia
- Peania
- Palini
- Pikerni
- Spata
PGI retsina v regionu Viotia
- Viotia
- Thebes
PGI retsina v regionu Evia
- Evia
- Halkidiki
- Gialtra
- Karystos
