Svatováclavská vinice je sice rozlohou maličká, ale zato patří k nejstarším v Čechách. Jižně orientovaný svah pod Hradčany byl porostlý révou již od počátku 10. století. Podle legend na ní hrozny pěstoval sám patron české země, kníže Václav. Na počátku nového tisíciletí byl tento svah u Pražského hradu znovu osázen révou. Zdejší místo má skutečný genus loci. Jde s největší pravděpodobností o nejstarší vinici v Praze a zároveň je to i důkaz dávné vinařské tradice na území hlavního města. V současnosti Svatováclavská vinice spolu s klasicistním letohrádkem Villa Richter zaujímá přibližně čtvrtinu panoramatu Hradčan. Celý areál představuje národní kulturní památku a je obehnán vysokou zdí. Od roku 2006 si nový nájemce, režisér a producent Jaroslav Hykl, plní svůj vinařský sen. Jaroslav je spolutvůrcem znamého televizního seriálu Putování za vínem. Panenskou sklizeň v komplexu Villa Richter sklidili v roce 2010. Vína z této “městské” vinice rozhodně patří mezi nejlepší v Praze i vinařské oblasti Čechy.
Základní údaje o Villa Richter
- Staré zámecké schody 6/251, Praha 1 - Malá Strana
- www.villarichter.cz/
- 1.200 lahví ročně
- Vinař: Kryštof Prouza
- 0.23ha vlastních vinic
Prestižní vína
- Ryzlink rýnský
- Rulandské modré (Pinot noir)
Svatováclavská vinice, Pražský hrad
- Výměra: 0.23ha
- Nadmořská výška:
- Expozice: Jižní
- Svažitost:
- Půda: Letenské souvrství, křemenice, břidlice
- Odrůdy: Pinot Noir (Rulandské modré), Ryzlink rýnský
- Systém vedení: na hlavu, staroburgundské
Vinařská legenda o svatém Václavovi
Podle svědectví kronikářů se o révu na tomto místě staral kdysi sám kníže Václav. Podle legend vinici založil k výrobě mešního vína a osobně o vinohrad i pečoval. Tajně chodil ošetřovat keře révy, aby si odpočinul od vladařských povinností. Sbíral a později šlapal vlastnoručně vypěstované hrozny, aby měl jistotu, že se jim dostalo té nejlepší péče.
Kníže Václav, syn Vratislava I. a Drahomíry, v pořadí třetí přemyslovský český kníže, byl podle všeho vzdělaný a pracovitý panovník, který byl nejen hluboce věřící, ale i schopný a odvážený. Neví se s určitostí, kdy se ujal vlády, nicméně šlo o rozmezí mezi lety 921 a 925. Jeho panování trvalo zhruba deset let. V bouřlivém období se mu podařilo uchovat suverenitu českého státu. Současně se zasloužil o výrazné proměny přemyslovského hradiště na Opyši (pozn. etymologie slova opyš níže). Jím zbudovaná rotunda sv. Víta se stala nejdůležitějším chrámem v Česku.
Zbožnost, budování kostelů, péče o chudé a nemocné vedlo k tomu, že byl po mučednické smrti z rukou bratra Boleslava prohlášen za svatého. Stal se symbolem české státnosti. Od 11. století je uctíván jako hlavní patron Čech a Moravy. Kníže byl také zručný a vášnivý vinař. Byl mu dokonce udělen titul Supremus magister vinearum, tedy nejvyšší pekrmistr vinic. Osvícený panovník významným způsobem upevnil tradici pěstování vína v Praze a českých zemích. Od 14. století byl v českých zemích považován také za ochránce vinohradů a patrona vinařů.
Svatá Ludmila, kněžna a babička sv. Václava
Kněžna Ludmila, která podle pověstí nechala vysadit první révové keře v Nedomicích u Mělníka, položila základy vinohradnictví a výroby vín u nás. Zásadním způsobem se podílela na Václavově výchově. Byla také svatořečena, neboť byla velkou zastánkyní křesťanství, které v českých zemích teprve zapouštělo kořeny. Kněžna Ludmila vodila Václava již v ranném věku do vinohradu a učila ho milovat révu a těžkou dřinu na vinici. Václav uměl révu sázet, pečovat o ni v průběhu celého roku a zároveň zpracovávat její plody až do podoby ušlechtilého nápoje. Dokonce se prý potají vkrádal do vinohradu, aby si na vinici při péči o révu vyčistil hlavu a současně zajistil co nejlepší hrozny pro víno, které sám či s pomocí svého věrného pomocníka Podivena připravoval pro církevní obřady. Není tedy překvapením, že nejslavnější vinice Pražského hradu nese jméno Svatováclavská.
Vinice na Opyši
Archaické slovo “opyš” označuje ocas, ale také geomorfologický útvar, který má obvykle charakter úzkého hřbetu. Označení “Na Opyši” tedy odkazuje na schýlené prodloužení zámecké hory, tedy “ocas Pražského hradu”. V historických pramenech z doby vlády Karla IV. byla vinice pod tímto názvem také zapsána. Současný název Svatováclavská získala až mnohem později v 17. století.
Richterova villa a její vznik
Historie Svatováclavské vinice nebyla vždy růžová. Období prosperity se střídala s obdobími úpadku. Často záleželo na politické situaci, majetkových poměrech majitelů nebo podle výkyvů klimatu. Za Karla IV. byl pozemek obehnán zdí. Později jej vlastnili bohatí měsťané. Byla také v rukou soukromých i církevních. V roce 1750 ji Štěpán Vilém Kinský daroval svatovítské kapitule, která ji ovšem koncem 18. století opět prodala. V roce 1799 zakoupil vinici a příslušné nemovitosti úředník c. k. vrchního poštovního úřadu Tomáš František Richter. Za dalších 22 let dokoupil jeho syn, zemský rada Karel Emanuel Richter, sousední pozemek s vilou U Verdugů, stojící při vstupu na Staré zámecké schody. Vilu nechal roku 1826 klasicistně přestavět na základy dnešního Richterova domu.
Zemský rada Richter zadal o několik let později architektu Josefovi Peschkovi projekt velkolepé stavby klasicistního letohrádku. Na svazích Opyše měl být umístěn jen o něco výš, v ještě o něco více atraktivnější poloze. Jeho stavba byla dokončena v roce 1836. Na Richterův dům tak navázala rozsáhlá Richterova vila, kterou obklopil rozsáhlý anglický park.
Rada Richter sice část vinohradu obětoval parkovým úpravám, na druhé straně jej však rozšířil. Jeden z domků na svém pozemku totiž postoupil obci Pražské a ta mu náhradou dala část obecního pozemku před palácem knížete Lobkowice, kde nechal vysadit nové keře révy. Svatováclavskou vinici tedy nestihl smutný osud jako většinu ostatních vinic v Praze, které ustupovaly sadům a městské zástavbě.
Nešťastné 20. století
Za první republiky tu měl kancelář tehdejší ministr zahraničí Eduard Beneš. To bylo ještě šťastnější období. Richterovi měli ovšem německou státní příslušnost, a tak jim byly nemovitosti včetně pozemků v roce 1945 zkonfiskovány právě na základě Benešových dektretů – jaká ironie. Vinice i zahrady pustly, stavby chátraly a střídali se tu všelijací majitelé a nájemci – od Kubánského velvyslanectví, přes StB až po Hradní stráž. Po roce 1989 skončil hodně zdevastovaný komplex pod Správou Pražského hradu a bohužel chátral dál. Naštěstí v roce 2004 proběhla veřejná soutěž na obnovu poškozené vily i zpustlé vinice.
Obnova vinohradu v třetím tisíciletí
Generální rekonstrukci zahájil nový nájemce v roce 2006. Byl jím nikdo jiný než režisér a producent Jaroslav Hykl, který je spolutvůrcem televizního seriálu Putování za vínem. V roce 2008 přivítala zrenovovaná vila s moderním gastronomickým konceptem své první hosty. Slavnostní otevření 11. září 2008 se stalo jednou z hlavních akcií právě probíhajících oslav 1100 let od narození svatého Václava. Nově osázenému vinohradu požehnal i pražský arcibiskup kardinál Miloslav Vlk. Vinice byla poprvé za svou tisíciletou historii zpřístupněna veřejnosti.
Během rekonstrukce vily se ukázalo, že je potřeba zázemí schovat pod zem, a tedy vylámat skálu tři patra do hloubky. Vytěžený materiál se použil na zpevnění vinice. Šlo převážně o břidlice a vznikla tak další vrstva, která slouží jako drenáž při silných deštích a zároveň aby se nesplavoval svah.
Současný terroir vinice
Panenská sklizeň proběhla v roce 2020. Ročníkem, který byl poprvé lahvován, bylo víno roku 2011. Jde o mimořádně dobře exponovaný svah s jižní orientací a skvělým podložím pro zvolené odrůdy. Hrozny tu před zmrznutím chrání vyšší teplota města. Vánek od řeky Vltavy hrozny spolehlivě provětrává, a tak jsou zdravé a nechytají plíseň. Vinice je obhospodařována konvenčně, ale chemie je využívána minimálně, což dokládá i výskyt vzácného brouka roháče obecného.
Práce ve sklepě
Hroznů je spíš nedostatek než nadbytek, takže na vínech si zdejší enolog Kryštof Prouza dává opravdu záležet. Po kvašení moštu zraje víno v dřevěných sudech zhruba 14 až 16 měsíců a ještě minimálně rok v láhvi. Jde o víno s delším potenciálem na zrání v láhvi.
Při zpracování článku jsme vycházeli z knihy Radany Vítkové: Prahou za vínem – Příběhy pražských vinic, nakladatelství Grada z roku 2020.
